Hrátky se slovíčky

07.10.2021

Věc z roku 2002. To byla čirá radost z psaní a hledání originality ve verších.

Tak blízko.

Tak daleko.

Tolik podob.

Tolik citů.

Topíme se,

jeden ve druhém.


Něco ti chybělo.

Něco jsi našla.

Něco nás spojilo.

Něco nás dělí.

Nevíš jeho jméno,

když se s ním raduješ.


Jako radost tě zahřeje.

Jako smutek tě zchladí.

Jako jaro.

Jako láska.

Jako ozvěna v dáli,

blížíš se a vzdaluješ zároveň.


Věříš že se něco stane.

Víš že mnoho zůstane.

Vychřice v nás.

Vědro těžké neunese.

Vyskoč si jak se ti zamane,

myslíš si že poletíš.


Jednou ses rozlétla.

Jednou tam zůstaneš.

Jsi má láska.

Já jsem tvými křídly.

Jak daleko se dostaneš,

křídla se unaví ale duše tam zůstane.


Oříšková panenko.

Orosený lístku.

Olověný hrot mám v srdci.

Ošetři mi duši.

Ovázaná slzička na rudém kvítku,

nespadla z bolesti.


Duše co mě přitahuje.

Duše co mi utíká.

Doušek z Tebe.

Dárek s mašlí.

Domeček z karet uprostřed řeky,

postaven rukama z nebe.


Tak hluboká.

Tak mělká.

Tolik podob.

Tolik citů.

Topíme se,

jeden ve druhém.

Kam pokračovat?

Postupně přidávám další staré věci, zde je aktuální výběr.