Anoice: The Hidden Forest

16.10.2021

Zasněná neoklasicistní post-rocková deska, jako nevšední zážitek.

Zdá se, že jsou k neutahání. Japonští Anoice a jejich nezastavitelné vrstevní projektů.

Tahle deska se ke mě dostala zcela náhodou, což v dnešní streamovací době není nic neobvyklého. A její silný materiál si velmi rychle našel cestu do mého nitra. Zní to možná jako profláknutá fráze, ale je to tak. Šestá deska Japonských Anoice staví na ambientních plochách, neoklasických postupech a náladách. Vychází jim to skvěle a dokazují, že post-rocková kapela nemusí nutně stavět hlukové stěny kytar. 

Deska má výjimečně cenný umělecký kredit, protože zhudebňuje obrazy od Naoko Okady. Co skladba, to obraz. Co singl, to nálada, spojená s vizuálem. Obojí tvoří dokonalý celek.

Sílu desky si myslím, že si lze spojit se stylem, jaký si kapela postupně vytvořila. S tím, že se dokážou ztotožnit s krajinou, odkud pochází. A s přírodou, ze které vzešli. I proto je možná ten zážitek z poslechu tak intenzivní, nahrávalo se skutečně zajímavě. Její hlavní kreativní mozek, Takahiro Kido, popsal své ovlivnění takto:

It has never crossed my mind, but I think the complex system of Japan's untouched nature may be in my genes. One of Japan's traditional styles of music, Gagaku, has melodies and structures which are difficult to understand, but almost all of the songs express nature such as the forest, rain, and wind. Unfortunately, most of the deep forests have been lost, but I can always feel them in my mind.

The work most influenced by nature is Anoice's new album 'The Hidden Forest' which was partially recorded in a foggy forest, or sometimes in a dark forest in middle of the night, or sometimes in a forest where a strong wind blew.

Patrně to nelze říci lépe. Zároveň doporučuji vedle poslechu této desky , slyšet i ty minulé. A jak už jsem zmínil v titulku, členové okolo Anoice jsou hyperaktivní a stíhat sledovat jejich label (na kterém vydávají jen své side-projekty), je věc náročná. Chrlí ze sebe muziku do všech stran a nádherně experimentují. Co projekt, to trochu jiný pohled. Jiné kouzlo. 

Pro nadšence doporučuji projet si tento label na jeho Bandcamp profilu a poslechnout několik alb, ať máte ucelenou představu. Třeba i o tom, že klavír je tu dominantou. A že je to třeba vedle Mono další Japonská kapela, která má hodně co říct.


Deska vyšla v září roku 2021 pod hlavičkou Ricco Label. 

Kam pokračovat?

Výběr z aktuálních hudebních článků.